pondělí 30. března 2015

Cesta

Autor: Cormac McCarthy
Originální název: The Road
Sci-fi, román

Země se nachází ve zbědovaném stavu. Téměř vše je spáleno, zničeno nebo mrtvé. Není co jíst, kam jít, kde se schovat. Lidé se navzájem vraždí, aby alespoň o chvíli déle přežili na tomto nehostinném místě. Nikdo nevěří nikomu a život se smrsknul na holý boj o kousek žvance. A v této situaci putuje otec se synem na jih k moři, protože chtějí věřit, že tam mohou přežít.

Útlá a velmi depresivní kniha o touze po přežití. Příběh je napsán velmi dobře, protože jsem se přistihla, že úplně žiji s hlavními hrdiny. Když se objevilo jídlo a oni se mohli najíst, ulevilo se mi, jako bych snad sama trpěla hlady a neměla týden co do úst. A když oba strádali a byla jim zima, pořád jsem doufala, že se najde něco k jídlu a bude jim zase dobře.

Obdivuhodná byla touha po přežití otce a syna. Nechápu, kde se v člověku bere tolik síly na to, aby přežili obludné podmínky a měli vůli pokračovat dál, ikdyž vyhlídky jsou téměř nulové. Já bych zřejmě nepřežila ani týden. Což mi vnuklo myšlenku, jak moc jsme už zhýčkaní a neschopní se vybičovat mnohdy jen k obyčejné aktivitě.

Na knize je zajímavé to, že otec se synem nemají jména. Nevíme ani, co se konkrétně se zemí stalo (což mě dost štvalo, protože já jsme to vědět prostě chtěla!). Jediné co víme je to, že oba mají v koutku duše naději, díky které se drží zuby nehty svého bídného života a nemíní jej jen tak lehce vzdát.

Subjektivně musím říci, že kniha byla dobrá. Excelentní ne, ale dobrá to opravdu byla. Ale tak jak to vždy bývá, některým lidem přišel příběh nudný a nedokázali jej ani dočíst. Tudíž nejlepší bude, když po knize šáhnete i vy a uděláte si svůj vlastní názor. :)


70%

úterý 3. března 2015

Jatka č. 5

Autor: Kurt Vonnegut
Originální název: Slaughterhause-Five
Válečný sci-fi román

Nejzvláštnější kniha, kterou jsem za poslední dobu četla. Zprvu jsem si při jejím čtení připadala dost mimo a začala jsem mít pocit, že mi není souzeno knihu pochopit. Později jsem si zvykla na cestování časem, styl Kurta Vonneguta a dílo mě svým způsobem okouzlilo. Vždycky když čtu něco podobně chaotického, bláznivého a geniálního zároveň, říkám si: "Sakra, jak to může někdo takto napsat?". Odpověď neznám. Zatím...

Cílem knihy bylo popsat válečný masakr, který se stal za 2. světové války v únoru roku 1945 - bombardování Drážďan. Jatka č. 5 mísí autobiografické prvky útoku na Drážďany, které sám autor prožil a přežil, se science-fiction. Hlavní postavou je americký voják Billy Pilgrim. Billy dokáže cestovat v čase a aniž se nadějete, je v jiném roce, na jiném místě a prožívá jinou situaci. Což působí zprvu dosti chaoticky. Billy toho prožije opravdu hodně, nejen zmíněné bombardování Drážďan, ale také únos mimozemšťany z Tralfamadoru. Billy je zvláštní druh vojáka, který by s přehledem zapadl mezi postavy Hellerovy Hlavy 22.

"Tralfamadořané se pokoušeli podat Billymu klíč, s jehož pomocí by si mohl udělat představu o pohlavním životě v neviditelné dimenzi. Řekli mu, že nebýt homosexuálních mužů, neměli by Pozemšťané žádné děti. Mohli je ale mít bez homosexuálních žen. Nemohli by je mít, kdyby nebylo žen, starších pětašedesáti let. Mohli je ale mít bez mužů, starších pětašedesáti let. Nemohli by je mít, kdyby nebylo jiných dětí, které žily jen hodinu nebo ještě méně po svém zrození. A tak dále."

Dílo bylo vydáno v roce 1969, má okolo sto osmdesáti stránek a čte se, podle mého názoru, dobře. Jednou ze zvláštností knihy je fráze "Tak to chodí", která je zde snad na každé druhé straně. Vždycky když se ve vyprávění objeví smrt, autor ukončí tuto pasáž slovy "Tak to chodí". A jde dál.

Jatka č. 5 jsou tak specifickou a podivnou knihou, že kdybych je chtěla podrobně popsat, byl by popis delší než sama kniha. V díle se ukrývá spousta zajímavých a hlubokým myšlenek a já mám takový pocit, že jsem je ani všechny nebyla schopna postřehnout. Proto doufám, že si najdu čas na opětovné přečtení a snad ještě lepší pochopení Vonnegutova sdělení.

P.S. Znáte tu scénu z filmu Deník Bridget Jonesové, kdy Bridget telefonuje s nejlepší kamarádkou, ale před svým šéfem předstírá závažný rozhovor s nežijícím profesorem a prohlásí: "Je to jednoznačně voneguteskní."? Konečně jsem pochopila, co to znamená :D

90%